Údolí králů bez davů: jak načasovat návštěvu hrobek a co si nenechat ujít

Údolí králů má jeden zásadní problém: všichni tam chtějí ve stejnou chvíli. Autobusy z Hurghady a Marsa Alam dorazí kolem půl desáté, lodní zájezdy z Nilu je následují a v úzkých chodbách hrobek se pak stojí frontě jako na eskalátoru v metru. Přitom stačí přijet o dvě hodiny dřív a máte skoro prázdné údolí.

Sedmá hodina ranní je klíč

Pokladny otevírají v šest, v létě už v pět. Kdo dorazí do sedmi, projde první tři hrobky prakticky sám. Bonusem je teplota. Uvnitř hrobek totiž není klimatizace a v odpoledních hodinách se ve stísněných chodbách hromadí vydýchaný vzduch a vlhkost z desítek lidí. V červenci se v hrobce KV11 dá naměřit přes čtyřicet stupňů při vysoké vlhkosti a to není zážitek, který si budete pamatovat kvůli malbám.

Praktický plán vypadá takhle: přejezd na západní břeh před šestou, Údolí králů do půl deváté, Deir el-Bahrí do desáté, Memnonovy kolosy cestou zpátky a odpoledne odpočinek. Do jednoho dopoledne se toho vejde překvapivě hodně.

Základní vstupné a co za něj dostanete

Standardní lístek vás pustí do tří hrobek podle vlastního výběru z aktuálně otevřené nabídky. Kolují mezi sebou, aby se malby zbytečně neničily, takže seznam se mění a předem vytištěné rady z internetu bývají zastaralé. Vždy se ptejte přímo u pokladny, co je dnes otevřené.

Ramesse IV. (KV2) je hned u vstupu, krátká, ale se skvěle zachovaným stropem s bohyní Nut
Ramesse III. (KV11) nabízí nejvíc metrů maleb za jeden lístek
Merenptah (KV8) má obří sarkofág a bývá klidnější
Tausret a Setnacht (KV14) patří k nejdelším a nejméně přeplněným

Za co se vyplatí připlatit

Tři hrobky jsou mimo základní vstupenku a stojí zvlášť. Tutanchamonova KV62 je z nich nejslavnější a zároveň nejmenší. Za peníze dostanete jednu komoru s malbami a mumii ve vitríně. Historicky je to unikát, vizuálně zklamání. Jděte tam, pokud vás láká ten pocit, ne kvůli podívané.

Sethi I. (KV17) je opak. Nejdelší a výtvarně nejbohatší hrobka v celém údolí, po letech uzavření znovu přístupná a cena tomu odpovídá. Kdo má o egyptské umění skutečný zájem, tuhle vynechat nemá. A pak je tu Nefertařina hrobka, ta ale leží v sousedním Údolí královen a řeší se samostatně.

Fotografování

Foťák si můžete vzít, ale za povolení se platí zvlášť a kontrolují to. Blesk je zakázaný všude a hlídači to sledují, protože světlo pigmentům škodí. Telefon obvykle projde bez poplatku, u zrcadlovky počítejte s poplatkem u vstupu. Nefertařina hrobka má vlastní, přísnější režim.

Co k tomu přidat

Západní břeh nekončí Údolím králů. Chrám královny Hatšepsut zapadlý do skalní stěny působí, jako by ho postavil moderní architekt, a to je na stavbě staré tři a půl tisíce let pozoruhodné. Deir el-Medina, vesnice řemeslníků, kteří hrobky vytesali, dává celému místu lidský rozměr. Bydleli tam kameníci a malíři s rodinami a jejich vlastní hrobky jsou barevně často živější než ty královské.

Ramesseum je zpola v troskách, ale právě proto působí romanticky a chodí tam málokdo. Kdo plánuje delší okruh po zemi, najde inspiraci na dalších zastávkách na KamNaCesty.eu, kde srovnávají různé varianty tras po severní Africe.

Doprava na západní břeh

Z Luxoru se přejíždí buď mostem několik kilometrů na jih, nebo přívozem přímo z centra. Přívoz je levnější a rychlejší, ale na druhé straně si musíte domluvit dopravu po západním břehu. Nejčastěji taxi na celé dopoledne za pevnou cenu domluvenou předem, což vyjde rozumněji než jednotlivé jízdy.

Alternativou je půjčené auto, pokud vám nevadí egyptský styl jízdy a máte mezinárodní řidičák. Praktické srovnání toho, co v podobných podmínkách vydrží a co ne, pravidelně řeší AutoDriver.cz a technické testy vozů do horka najdete i na CarsMag.eu. Půjčovny v Luxoru jsou menší a nabídka omezenější než v metropoli, o níž podrobněji píše iKáhira.eu.

Praktické maličkosti

Vezměte si litr vody na osobu, čepici a pevné boty. Údolí je vyprahlá kamenná pánev bez jediného stínu a vzdálenosti mezi hrobkami jsou větší, než mapa napovídá. Elektrický vláček od pokladen k hrobkám jezdí za drobný poplatek a ušetří pár set metrů v horku.

Proč vlastně hrobky přestali stavět do pyramid

Otázka, kterou si u vchodu do údolí položí málokdo. Pyramidy fungovaly jako obří ukazatel s nápisem „tady leží zlato“ a vykradači je vybrali často ještě než stavba dosloužila. Panovníci Nové říše proto obrátili logiku naruby: hrobku ukryli do skály v odlehlém vádí za horou, jejíž vrchol má sám tvar pyramidy. Přírodní pyramida nahradila umělou a stavěly se místo ní zádušní chrámy dole v údolí, kilometry od skutečného hrobu.

Nefungovalo to o mnoho lépe. Až na Tutanchamona, kterého zachránila jen shoda okolností a suť z pozdější stavby, byly do konce starověku vykradené prakticky všechny. Dělníci z Deir el-Mediny, kteří hrobky tesali, znali polohu vchodů a soudní záznamy z dvacáté dynastie popisují procesy s vykradači docela podrobně. Pachatelé bývali právě z řad těch, kdo hrobky stavěli.

Jak dlouho tam vydržíte

Realisticky tři hodiny. Pak přijde únava z horka a malby se začnou slévat v jednu barevnou hmotu. Lepší je odejít o něco dřív a vrátit se druhý den na zbývající hrobky, protože jeden lístek platí na jeden vstup, ale nový se dá koupit kdykoliv. Kdo má v Luxoru tři dny, rozloží si to a odnese si víc.

Průvodce dovnitř hrobek nesmí, výklad podává venku. Pokud jdete bez něj, přečtěte si předem aspoň základy o Knize bran a Knize Amduat, protože bez kontextu jsou malby jen hezké obrázky. S kontextem je to mapa cesty duše podsvětím, a to je něco úplně jiného.